Založení školy, školní budova

Vyučování na zdejší škole bylo zahájeno 20. září 1897 kdy byly slavnostně otevřeny první dvě třídy tzv. c. k. reálky na Žižkově. Žižkov byl od r. 1881 samostatným městem, které v té době rostlo nejrychleji ze všech měst v Čechách, a v r. 1900, tj. zhruba v době založení reálky, měl již 59326 obyvatel. Žižkov byl navíc městem ryze českým. Obecní zastupitelstvo města Žižkova podalo již r. 1892 žádost o zřízení nižšího reálného gymnázia, ale teprve po čtyřech letech bylo jednání o zřízení střední školy korunováno úspěchem a výnosem vídeňské vlády z 24. října 1896 povoleno založení střední školy-reálky. Žižkovská obec se však musela zavázat, že postaví budovu vlastním nákladem, že ji bude udržovat v řádném stavu, opatří školní inventář a zřídí byt pro ředitele.

Vyučování v prvních dvou třídách začalo r. 1897 v budově žižkovské radnice na Havlíčkově nám., protože nynější budova na Sladkovského nám. byla otevřena až 17. září 1899. Se stavbou zdejší školní budovy se začalo na jaře 1898 na území bývalého dvorce Reismanky pod vedením architekta Motejla a prakticky za jediný rok byla stavba hotova nákladem 250 000 zlatých. Na nové budově se třpytil zlatý nápis Obecní dům města Žižkova, nápis, který měl dokumentovat, že jde o obecní majetek, nikoliv o c.k. státní budovu. Budova sama byla postavena v novorenesančním slohu tak, že z centrální části vybíhají dvě stejně dlouhá křídla.

Vnější výzdoba je střídmá, nad okny jsou vodorovné římsy, přízemí je zdobeno rustikou, v průčelí nad vchodem jsou umístěna jména některých významných osobností našeho kulturního života v minulosti. Budova patří k významnějším stavebním památkám na Žižkově i k přednějším stavbám novorenesančního období v Praze.

Vnější rámec budovy byl v minulosti ještě podtržen zřízením parčíku před budovou. Tento parčík byl péčí Obvodního úřadu Prahy 3 před šesti roky obnoven, čímž se bezprostřední okolí školy výrazně zlepšilo.

Původně byly ve třídách pouze prkenné podlahy, ve třídách se topilo v kamnech uhlím, chodby nebyly vytápěny, ve třídách nebyl vodovod. Teprve po 2. světové válce byla budova postupně restaurována a modernizována. Ve škol. roce 1959/60 byly do všech místností položeny parketové podlahy, v téže době byl do všech tříd zaveden vodovod.

Další velkou úpravou, která na škole proběhla, byla instalace ústředního topení ve škol. roce 1960/61. Třídy byly postupně vybaveny novým nábytkem, v suterénu zřízeny šatny nařízeno přezouvání žáků. Aula školy, původně školní kaple, dostala nový nábytek a osvětlení, byla adaptována na slavnostní shromaždiště žáků, rodičů a sál pro divadelní představení školní akademie. Také školní dvůr, který je vlivem okolní zástavby velmi malý, byl přeměněn na školní hřiště, a to většinou svépomocí.

V posledních letech pak probíhala za plného provozu další modernizace a údržba školy. V r. 1991/92 byla provedena přestavba školní jídelny, byly zřízeny učebny výpočetní techniky, učebna hudební výchovy, nově vybavena laboratoř chemie, modernizován školní rozhlas. Ve škol. roce 1992/93 se uskutečnila celková rekonstrukce vodovodních rozvodů a sociálního zařízení. Jedna z největších úprav proběhla ve škol. roce 1994/95, kdy došlo k přestavbě kotelny z pevného paliva na zemní plyn. Touto úpravou bylo zajištěno pravidelné a přiměřené vytápění celé školy.

V r. 1996 byla na budově školy umístěna pamětní deska A. B. Svojsíkovi, zakladateli skautingu u nás. A. B. Svojsík působil na zdejší reálce v l. 1901-14 a založil zde v r. 1911 první oddíl skautů, junáků v našich zemích.

V roce 2006 bylana naší škole umístěna pamětní deska Karla Sladkovského, po němž je pojmenováno i náměstí, na kterém škola stojí. Jestliže se vnější podoba školní budovy od r. 1899 výrazně nezměnila, pak interiéry se změnily takřka k nepoznání.

Krátké video o historii naší školy můžete shlédnout zde.

Organizační vývoj

V prvním škol. roce 1897/98, kdy se vyučovalo pouze v 1. ročníku ve dvou paralelkách /1.A a 1.B/, měla škola 68 žáků a učitelský sbor čítal tři členy: ředitele Frant. Šubrta, výpomocného učitele náboženství Ferd. Havlíka a prvního řádného profesora dr. Jindřicha Barvíře. Učilo se ve 2. poschodí radnice v provizorně upravených třídách, vybavených opotřebovaným nábytkem zakoupeným v c.k. akademickém gymnáziu v Žitné ulici.

Každým rokem se ústav postupně zvětšoval až do r. 1903/4, kdy byl kompletní, tj. měl sedm ročníků se dvěma paralelkami, tedy celkem 14 tříd s více než 580 žáky. V tomto škol. roce opustili tehdejší reálku první absolventi (celkem 35). Také profesorský sbor se rozrůstal a čítal přes 30 členů. Do úspěšně se rozvíjející pedagogické i kulturně osvětové činnosti školy zasáhla l. světová válka, která si vyžádala značné oběti z řad žáků a absolventů (52 padlých) i profesorů (3 oběti).

Po 1. světové válce byla budova krátkou dobu obsazena vojskem, takže se vyučovalo v budově gymnázia v Kubelíkově ulici, po vyklizení budovy se opět práce školy konsolidovala. Počet žáků v l. 1918-38 kolísal, nejvyšší byl ve škol. roce 1923/24 - celkem 674 žáků, nejmenší ve škol. roce 1930/31 - celkem 300 žáků. Také počet tříd se měnil v závislosti na počtu žáků, v průměru měla tehdy žižkovská reálka 14 tříd.

Potom přišla kapitola v dějinách školy nejtěžší-nacistická okupace. Tomuto období a památce žáků, absolventů i učitelů, kteří v této době zahynuli, byla věnována podstatná část jubilejního almanachu k 50. výročí založení školy v r. 1947. Podle tohoto almanachu zahynuli v koncentračních táborech, na barikádách, v partyzánských bojích i na popravišti 42 žáci a absolventi a 4 profesoři školy. Díky pevnému postoji učitelského sboru, žactva, rodičů i vedení ředitele dr. Jos. Mrázka obstál ústav čestně i v této těžké zkoušce.

Za okupace v r. 1943/44 došlo k první velké změně v organizační struktuře školy. V souvislosti s rušením sedmitřídních reálek byla také žižkovská reálka přeměněna na osmileté reálné gymnázium. Toto Státní reálné gymnázium v Praze 11, jak se naše škola potom nazývala, získalo v roce 1947 jako jedna z osmi středních škol v Čechách za své vynikající pracovní a výchovné výsledky zvláštní uznání ministerstva školství.

Po vydání zákona o jednotné škole v r. 1948 bylo na naší škole od roku 1950 zřízeno čtyřleté gymnázium pro mládež starší patnácti let. Původně mělo 8-9 tříd s 320 žáky. Počet členů profesorského sboru se pohyboval kolem dvaceti. Gymnázium se v této době dělilo o školní budovu ještě se 3. národní školou.

Již v r. 1953 byl náš školský systém upraven znovu, a to vytvořením osmiletých a jedenáctiletých škol. U nás byla zřízena 12. jedenáctiletá škola, která měla v prvním roce své existence, tj. ve škol. roce 1953/54, celkem 22 tříd s 816 žáky (z toho na tzv. třetím stupni studovalo 200 žáků v pěti třídách). Tento stav zůstal zachován až do škol. roku 1959/60, snad jen s tím rozdílem, že se postupně zvětšoval počet tříd tzv. třetího stupně.

Ve škol. roce 1959/60 došlo k další významné změně spojením třetího stupně naší školy se třetím stupněm školy v Kubelíkově ulici (bývalé žižkovské gymnázium), takže naše škola měla potom pouze 16 tříd tzv. třetího stupně. Tím byl položen základ dalšímu typu střední školy-SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací školy) s tříletým studiem. Tato zde existovala po dobu deseti let. Počet žáků se v této době pohyboval mezi 600 až 700, počet tříd kolísal od 16 do 20, počet profesorů od 40 do 50. Od škol. roku 1971/72 se stala naše škola čtyřletým gymnáziem.

Od počátku škol. roku 1994/95 začalo pak naše gymnázium jako první v Praze 3 přecházet na gymnázium víceleté, takže v současnosti dokončují u nás studium žáci čtyřletého i osmiletého (sedmiletého) gymnázia a studium začínají žáci víceletého gymnázia /prima/.

Na závěr tohoto přehledu několik snad zajímavých údajů o počtu a složení žactva a učitelského sboru. Z počátku byl náš ústav pouze chlapecký, první dívka se objevila mezi našimi žáky až ve škol. roce 1908/9 a byla to privatistka Olga Barvířová. Ve škol. roce 1910/11 byly mezi žáky celkem tři dívky, privatistky /externistky/. Mezi řádnými žáky se objevily dívky až po r. 1918, po vzniku ČSR. Počet dívek na škole pak kolísal mezi 30 až 100, takže tvořily 10% až 20% žactva. Dnes tvoří dívky naopak asi 60% počtu žáků.

Zvýšil se také každoroční počet absolventů naší školy. Jestliže v prvních 50 letech trvání školy, tj. do r. 1947, absolvovalo ročně v průměru 44 žáků, činil v posledních letech tento počet 100 až 150 absolventů.

Také složení profesorského sboru se značně změnilo. Do r. 1947 působilo na škole celkem 435 profesorů, z čehož bylo pouze 58 žen /14%/, dnes mají naopak v pedagogickém sboru ženy převahu, mužská část kolísá kolem 20%.

Dne 1.10.2005 udělilo MŠMT škole čestný název Gymnázium Karla Sladkovského.

Pedagogický sbor

Přehled vývoje pedagogického sboru uvádíme příhodou, kterou zachytil prof. Jar. Soukup ve svém článku k 40. jubileu školy /r. 1937/.

Na počátku tohoto století usilovali čeští politikové o zřízení druhé české university. Rakouské úřady namítaly, že pro ni nemáme dostatek vhodných profesorů. "Mýlíte se," řekl prý tehdy neohrožený ředitel Bílý knížeti Thunovi, místodržiteli Král. českého, "dám jí své profesory ze žižkovské reálky." Zamyslíme-li se dnes nad tímto výrokem a ověříme-li si jej fakty, jsme nuceni mu přiznat určitou oprávněnost. Již před 1. svět. válkou i po ní působila totiž na škole celá řada významných osobností našeho vědeckého a kulturního života, z nichž mnozí skutečně později dosáhli vysokoškolské katedry.

Můžeme začít hned prvním řádným profesorem školy dr. J. Barvířem, který se stal profesorem Karlovy university a zakladatelem vědecké petrografie u nás, působil zde zeměpisec a cestovatel E. Fait, významný historik dr. F. Hýbl, dr. B. Mašek, fyzik a astronom, později ředitel hvězdárny v Ondřejově, krátce zde učil dr. J Chlumský, průkopník vědecké fonetiky, později profesor UK, a Pavel Váša, známý spoluautor Slovníku jazyka českého. Před první světovou válkou se zde setkáváme se zakladatelem naší mykologie dr. F. Smotlachou, pozdějším profesorem UK, s režisérem Národního divadla, romanistou a bohemistou M. Svobodou, Fr. Bílým, autorem Slovesnosti jazyka českého, dr. J.V. Klímou, významným komeniologem, pozdějším docentem UK, zeměpiscem Fr. Machátem, s Karlem Myslbekem, romanistou a germanistou, nadaným malířem. Poměrně dlouhou dobu učili na zdejší škole dva významní znalci českého jazyka: 7dr. Fr. Ryšánek, pozdější universitní profesor a akademik, a dr. Q Hodura, pozdější profesor Pedagogické fakulty UK.

V letech 1909-1914 hostila naše škola další významnou osobnost, a to dr. A. Pražáka, který se později stal profesorem české řeči a literatury na UK a byl také tehdy významným činitelem protifašistického odboje, předsedou České národní rady v roce 1945. Nesmíme zapomenout ani na zakladatele skautingu u nás A. B. Svojsíka, který zde působil letech 1901-1914.

Také po první světové válce měla naše škola štěstí na některé přední vědecké měla naše škola štěstí na některé přední vědecké pracovníky. Byl to například dr. O. Zich, estetik, později profesor UK, malíř a ilustrátor V. Sychra, později profesor AVU, zeměpisec dr. J. Kunský, rovněž profesor UK. Z téže doby uveďme ještě ředitele školy dr. M. Šmoka, autora řady učebnic a sbírek z matematiky a fyziky.

Není proto divu, že si především v době před první světovou válkou získala škola "Žižkovská Sorbonna". Po druhé světové válce se situace středních škol značně změnila. Vědecká a odborná činnost se stále více soustřeďovala na vysokých školách a vědeckých ústavech, střední školy se zaměřovaly spíše na činnost výchovnou a vzdělávací. Také v tomto období dosáhla naše škola právě v této výchovně-vzdělávací činnosti řady úspěchů. Na škole se rozvíjela rozsáhlá činnost zaměřená na modernizaci vyučovacích postupů, modernizaci výuky cizím jazykům, češtině a matematice. V rámci těchto výzkumů se na škole uplatňovalo problémové vyučování, skupinové vyučování.

V roce 1966 se stala naše škola jednou z prvních škol v republice, které byly přidruženy systému škol UNESCO. V rámci tohoto systému navázala styky s mnoha zahraničními školami.

Řada profesorů školy předávala a předává i dnes své zkušenosti prakticky každoročně formou pedagogických čtení nebo článků v odborných časopisech. Někteří se stali i úspěšnými autory učebnic.