V září 2011 se uskutečnil zájezd našeho gymnázia na Korsiku. ZDe si můžete přečíst krátkou reportáž o akci a první fotografie si zatím můžete prohlédnout na adrese www.pirkova.rajce.net/Korsica

Korsika 

          Tak jako každé zaří se i letos slaďárenští vydali do Francie. Tento rok patřil nádhernému ostrovu, spadajícímu pod správu Francie. Ano, máme na mysli místo narození Napoleona Bonaparte, bělavých pláží a čístého moře. Korsiku.   

          Jsou dvě možnosti, jak se můžete na Korsiku dostat. Letecky nebo trajektem. My jsme strávili tu levnější, leč mnohem delší a méně pohodlnější cestu. Vyjeli jsme v ranních hodinách z italského Livorna a po čtyřech hodinách cesty na otevřeném moři nás přivítalo největší korsické město, Bastia. To bylo asi naposledy na ostrově, kdy jsme zažili rušnější místo. Po procházce městěm jsme se vydali do kempu, kam jsme dorazili kolem desáté hodiny večer. Byli jsme pochopitelně velmi unavení a tak jsme šli okamžitě spát.

          Druhý den jsme navštívili rybářské městečko Propriano, které je uchycené na skalách. Poté na nás 3 tisíce let čekaly menhiry ve Filitose. Ty mladší kousky představují ozbrojené válečníky a uprostřed lesa vytvářejí neuvěřitelný výjev. Další den byl ve znamení opevněného města, postaveného na vápencových útesech, s nezapomenutelným výhledem na Sardinii. Bonifacio. Neuvěřitelné místo, kde jsme měli příležitost vykoupat se aniž bychom skočili do moře. Mluvíme tu o výjížďce na lodi J. Cestou zpět do kempu jsme ještě stihli navštívit horské městečko Sartene. Čtvrtý (asi fyzicky nejnáročnější) den představoval skaliska z červeného porfyru Les Calanches de Piana a výlet do měst Ajaccio a Porte. Poslední den už jsme jen odpočívali na úžasné pláži a čerpali energii na cestu zpět domů.

          Menší prodloužení letních prázdnin tedy proběhlo bez sebemenších problémů a při příjezdu do Prahy měli všichni studenti, paní profesorky a řidiči spokojené úsměvy ve tvářích.

                                                                                                   František Teplý