Ohlédnutí prvé

18. až 20. února jsme se účastnili kurzu skialpinismu, pod vedením našich profesorů a skvělého instruktora. Účast byla překvapivě malá, protože se tohoto víkendu účastnilo jen 5 studentů. To nám ale vůbec nevadilo, protože po celou dobu vládla pohodová a „rodinná“ atmosféra. Ostatní možná odradil fakt, že se nebude jezdit jen z kopce:).

1. den
První den našeho kurzu, jsme se sešli na Hlavním nádraží a dále jsme pokračovali vlakem do Trutnova, kde už na nás čekal vedoucí kurzu. Po příjezdu do chaty jsme společně povečeřeli a večer patřil karetním hrám…

2. den
Hned druhý den zrána, jsme se vydali zdolat náš první kopec. Jak to už bývá, začátky byli krušné. Po instruktáži jsme ale všichni zjistili, že to půjde. V půlce kopce jsem zjistil, že je to mnohem lepší, než se plácat někde na sjezdovce s dalšími desítkami a desítkami lidí. Výstup byl náročný, ale zasněžené lesy a krásná příroda nám dodávala sílu. Když jsme vystoupali, odměnou nám byl překrásný výhled a parádní restaurace, kde jsme načerpali energii a skvěle poobědvali.
Poté nás čekal freeride zasněženým lesem – asi ta nejlepší odměna za vydané úsilí při výstupu. Slunce pomalu ale jistě zacházelo za obzor, a tak i my jsme se vydali zpět do chaty. Po večeři jsme měli 2 hodinovou přednášku o lavinovém nebezpečí, kde jsme se dozvěděli jak rozpoznat nebezpečí, ale hlavně jak přežít. Prostě být metr pod sněhem není žádnej šlágr…

3. den
Teorie je jedna věc, ale praxe je praxe. Proto byl třetí a poslední den věnovaný především této problematice. Po kratším výstupu nás čekal vydařený sjezd a poté jsme se učili, jak najít zasypaného pomocí peepsů a sond. Také jsme vykopali sněžný profil z něhož se dá rozpoznat nebezpečí laviny a další věci, které je dobré znát při provozování tohoto sportu.

Naštěstí nebyly žádné ztráty na životech ani na vybavení, proto myslím, že můžu s jistotou za všechny říct, že to byl nezapomenutelný super víkend. A budeme se těšit na všechny další podobné.

Pavel Vejmola - 3.A

Ohlédnutí druhé

Páteční odjezd vlakem proběhl v klidu a bez nejmenšího tušení následujícího zážitku. Na trutnovském nádraží na nás čekal minibus se sympatickým řidičem, který nás, účastníky, hned přivítal typickým pozdravovacím chmatem a energickým stiskem ruky. „Mára“ povídá. Kolem osmé hodiny večer jsme dorazili na místo, do chaty Tama.
Druhý den se vyrážíme seznamovat s náčiním. Na parkovišti proběhly drobné zápasy s tuleními pásy, které mnozí z nás osahali poprvé v životě. Po nezbytných komplikacích, hurá na svah. Jakmile jsme pochytili, jak by měl vypadat základní pohyb na skialpech a co to je otočka s nakopnutím, mohli jsme vyrazit na první túru v čele s Márou, hlavním vedoucím.
Hned za první zatáčkou se zjevil pohled do smrkového lesa s romanticky ojíněnými větvemi.  Pokračujeme hlouběji do zasněžené krajiny. Každý krok sice znamená další krůpěj potu na už tak mokrém čele, ale kdo by to kvůli té vší nádheře nepodstoupil. Koneckonců na vrcholu Portášek na nás čekala odměna.  Jednak to byl gastronomický skvost v jedné z horských občerstvovacích chat (pozn. autora Děčínská bouda) a pak freeride rozličnými terény směrem zpět do chaty, kde jsme ubytováni.
Večer jsme se dozvěděli pár cenných rad, co čekat od horské krajiny v zimě. (Mára: ,,…není to žádnej šlágr, když v lavině ztrácíte sebevědomí…“) Takže se přednáška týkala hlavně lavinové prevence a vyhledávání pomocí pípsů . To jsme si také hned druhý den vyzkoušeli včetně zkoumání lavinového profilu a kopaní zkušebního lavinového bloku. Po této lavinovo-vzdělávací zastávce náš skialpinistický tým zakončoval kurz poslední trasou lesními nádherami přes polozaledněné  potoky a zasněžené vrchy.
Akce se rozhodně povedla. Návrat do pražské civilizace byl velmi náročný s ohledem na pondělní povinnosti.

Bára Dayefová - 3.A

Fotografie z akce najdete zde.